Jak jsem založil značku nádobí Fabini?

Pozn.: pokračování příběhu Jak jsem na to přišel?

Teď už mně bylo 20. Měl jsem jasnou představu o nádobí a celém konceptu značky, které jsem chtěl vytvořit. Naopak jsem ale neměl nikoho k sobě, zkušenost s čímkoliv podobným a hlavně ani korunu.

A přestože jsem měl o rozpočtu hodně naivní představu, věděl jsem, že mně samotné přesvědčení stačit nebude. První krok byl tedy logický. Potřeboval jsem sehnat peníze a tým. 

Šel jsem na to běžnou cestou. Projekt jsem naplánoval a oslovil asi 15 různých lidí, kteří pro mě byli inspirací. Někteří byli podnikatelé, jiní měli blíže k samotnému vaření.

Nejspíš v tom hrál roli věk, ale většina z nich mně umožnila se potkat. Vyprávěl jsem můj příběh o nádobí, popisoval jsem, co bych udělal jinak, jaké materiály bych použil, jak své produkty prezentoval, proč bych prodával bez dalších distributorů a co bych na realizaci potřeboval.

Trvalo to tři měsíce. Párkrát jsem byl odmítnut, ale nakonec jsem dostal šanci a moji vizi podpořili hned tři najednou. Jana Florentýna Zatloukalová, autorka Kuchařky pro dceru, stejnojmenného blogu a dalších skvělých knih, Martin Rozhoň, zakladatel skupiny internetových obchodů Vivantis a Jiří Hlavenka, spoluzakladatel jedné z našich českých nejúspěšnějších společností Kiwi.com. Větší profesionály jsem si snad ani přát nemohl.

Tím to všechno začalo. Myšlence jsem opravdu věřil, a tak jsem jí dal své jméno a oficiálně zaregistroval pod značkou Fabini, což dodnes vnímám jako velký krok a obrovskou zodpovědnost.

A protože jsem se už těšil, až konečně vyrobím své produkty, hned jsem odletěl zjišťovat, kde na ně seženu materiály a kdo je se mnou vyrobí. Navštívil jsem desítky továren. Starší i moderní, větší, menší … hledal jsem u nás v Česku, ale třeba i v Asii.

Měl jsem štěstí a ty pravé našel během měsíce. Konkrétně je budu představovat až u každého produktu zvlášť, ale obecně šlo o zkušené výrobce s alespoň 30letou tradicí, kteří se zároveň nebáli pustit do něčeho nového (s 20letým člověkem, který dorazil s batohem na zádech 😊).

Dohodli jsme se na podmínkách a zpracovali první návrhy.

Následujících několik měsíců jsem trávil dalším vývojem, testováním prototypů a přípravou všeho potřebného, abych vyrobil přesně to nádobí, které jsem si na začátku představoval a na trhu nenašel.

A právě na něj se zaměřím v dalším článku této série. Nechám vás nahlédnout pod pokličku výroby, sdělím, jaké materiály jsem vybíral, proč jsem se rozhodl právě pro ně, nebo třeba v čem se naše nádobí liší od ostatního.

Pokračování: V čem je naše nádobí unikátní a jak jsem ho konstruoval?