Je hliník v nádobí škodlivý?

Nepamamatuju si přesně, ale myslím, že to je zhruba 15 let od doby, kdy se u nás začalo více mluvit o možné škodlivosti hliníku v kuchyni, a kdy jsme se starého, mnohdy zděděného hliníkového nádobí a příborů zbavovali. Jestli vůbec, tak jsem v té době mohl být na prvním stupni základní školy, ale ty produkty si vybavím docela živě. 😊

To je ono! 

Konec konců, čas od času se s nimi setkám ještě dnes. Výjimečně, ale přece jen.

Častěji, konkrétně asi na týdenní bázi se pak setkávám s lidmi, kterým se při zaslechnutí slova hliník spouští v hlavě alarm a kteří se snaží hliníku za každou cenu vyhnout. Mnohdy ale na nádobí s hliníkem vaří a neví o tom, protože si pod tím představí právě jen to nádobí z obrázku, které už se dnes, minimálně na našem trhu, vůbec neobjevuje.

A dokonce i kempingové nádobí nebo různé hliníkové grilovací podtácky, které jsou vyráběny téměř ze samotného hliníku, se dělají jinak.  

Hliník je skvělým vodičem tepla, díky čemuž se stal oblíbeným materiálem při výrobě nádobí. Zatímco nejlepší vodič v kuchyni – měď – má přibližně 400 W / mK (jednotka tepelné vodivosti watt na metr a kelvin), tak hliník jen asi o 150 W / mK méně, a sice necelých 250 W / mK. Pro srovnání litina má kolem 80 W / mK a nerezová ocel necelých 20 W / mK, což je více než desetkrát méně než hliník, tedy více než desetkrát pomalejší zahřátí.

Přesně z těchto důvodů se snad nejoblíbenější materiál – nerezová ocel – vrství a kombinuje s mědí, a nebo právě hliníkem. Zatímco měď se ale stala téměř luxusním materiálem a nádobí z ní stojí mnohdy i vyšší jednotky tisíc za kus, tak hliník je naopak velmi dostupný a nenákladný. Jako bonus je navíc lehký.

Už několik let je proto minimálně v Americe hliník obsažen ve více než polovině veškerého prodaného nádobí. A u nás bych se nedivil, kdyby tomu nebylo jinak.

Tehdejší obavy o škodlivost panovaly z důvodu možné reakce hliníku s kyselým jídlem, díky které by hliník mohl vypouštět jedovaté látky. Od 60. let 20. století se ale začal hliník u nádobí oxidovat (anodizovat), čímž se na něm vytvoří pevná ochranná vrstva, která víceméně nelze loupat či cokoliv podobného.

Ani tento oxidovaný hliník se ale ve většině případů u nádobí vůbec do styku s potravinou nedostane, protože je buď mezi zmiňovanými vrstvami nerezové oceli (jako u našeho nerezového nádobí bez nepřilnavého povrchu), nebo pod vrstvou nepřilnavého povrchu (jako u našeho nádobí s nepřilnavým povrchem).

Naše nádobí Fabini

Snad veškeré nádobí s naneseným nepřilnavým povrchem má v sobě hliník a snad všechno kvalitnější nerezové nádobí také. 

Jiná ukázka hliníku s nepřilnavým povrchem: 

Nádobí s hliníkem se tedy dle mého názoru bát netřeba, nebo na to máte názor jiný? 😊