Jak jsem na to přišel?

O výrobě vlastního nádobí nepřemýšlíme každý den. Teda minimálně mě by ještě před dvěma lety nenapadlo ani to, že bych nad tím přemýšlet mohl.

Tehdy jsem neřešil, na jaké pánvi si připravím večeři, natož z jakých možností mám vůbec na výběr.

Bylo mi čerstvě 19 a zrovna jsem vedl firmu, kterou jsem spoluzaložil ještě na střední škole. Provozovali jsme různé internetové obchody, přičemž jsme vlastně spojovali technologii s běžným offline světem. To jsem na tom měl nejradši. Měnit zaběhlé způsoby a zákazníkům přinášet nové možnosti. Být součástí dynamického prostředí, plného nových věcí, které před vámi ještě nikdo jiný nedělal. 

Dařilo se. Firma rostla rychleji, než jsem předpokládal, a přesně z toho důvodu, a řady mých špatných rozhodnutí, najednou málem zkrachovala. Rozhodl jsem se proto vydat jinou cestou.

Dostal jsem nabídky podílet se na různých projektech ve stejném oboru, a protože jsem na další vlastní podnikání potřeboval alespoň chvíli odpočinku, rozhodl jsem se některé z nich přijmout a věnovat jim vyžadované množství času.

Takto jsem se ocitl při úpravách webové stránky prodejce kuchyňského vybavení, kterých jsem se měl zhostit.

Začal jsem poznávat skvělé lidi, pro které vaření není nutné zlo, ale koníček. Lidi, kteří si ho umí užít, vychutnat, rádi si na něj udělají čas, inspirují se u svých oblíbených kuchařů a kuchařek a následně, plní nápadů a nadšení, v kuchyni experimentují.

Projekt jsem dokončil, ale svět vaření sledoval i nadále.

Teď už mě ale bavilo spíš samotné nádobí. Občas se takhle začnu v něčem vrtat a jak jsem sledoval různé články a videa, zajímalo mě, kolik různých typů lze vyrobit, jaké materiály se používají, co za vlastnosti mají, kde a proč jsou jednotlivé varianty preferovány, nebo jak se vůbec vyrábí.

Při těch možnostech jsem pak byl o to víc překvapen, co se na trhu nabízí a za jakých okolností je kuchyňské vybavení prodáváno. Zvlášť na internetu.

Byl jsem přesvědčen, že by to šlo dělat jinak. Modernější přístup, přehlednější internetový obchod, kvalitnější nabídka, lepší služby, péče a srozumitelnější obsah.

Pustil jsem se do toho sám. Chtěl jsem to zkusit a zajímalo mě, jestli se mé provedení bude líbit i dalším lidem. 

Založil jsem novou společnost, zpracoval internetový obchod, sehnal dodavatele, nastavil potřebné procesy a asi do měsíce prodával. Tenkrát ještě pod názvem Bonino.

Všechno šlo hladce a dokonce i první zákazníci přišli téměř okamžitě. Byl jsem nadšený, protože jsem si díky nim ověřil, že je to cesta správným směrem. Jedna věc mě ale stále znepokojovala. A zrovna ta nejdůležitější - produkty.

Ačkoliv jsme nabízeli fajn nádobí, viděl jsem v něm nedostatky. Že stačilo najít jinou značku? Tenkrát jsem prostudoval snad každou jednu. Bez výsledku. Nenašel jsem takovou, se kterou bych bez výhrad souzněl a chtěl se za ni postavit.

Tak jako s e-shopem, i tady bych to udělal minimálně trochu jinak. Chtěl jsem designové nádobí z opravdu kvalitních materiálů, které vydrží generace, bude praktické, nepřeplácané, s dobrými tepelnými vlastnostmi a hlavně i při tom všem za dobrou cenu.

A takové jsem od etablovaných výrobců nenašel. Když bylo hezké, nesednul mně materiál, když byl kvalitní materiál, nelíbil se mi nějaký jiný detail a takto stále dokola.

Navíc, i kdybych pominul všechno ostatní a zůstal pouze u ceny, s běžným přeprodejem jsem nikdy nemohl nabídnout nejlepší poměr ceny a kvality na trhu, protože jen přeprodejci mají z ceny produktů tradičně i 25 a více procent.

Bylo mi jasné, že pokud budu na své vizi trvat, musím nádobí vyrobit a prodávat sám, přímo vám.

Bonino jsem uzavřel a pustil se do příprav. Věděl jsem, že tohle už otázka měsíce nebude. Určitě jsem ale nečekal, k čemu všemu dojde a když se na to dívám dnes, přijde mně úsměvné, jak naivní představu jsem měl.

Pokračování: Jak jsem založil značku nádobí Fabini?